Otevřený dopis, autorům komunikačních kampaní strany ANO.

Můj otevřený dopis kolegům z branže, co pracují na kampani pro AB je z října 2016. Je pořád aktuální. Tak zvažte kolegové, teď před volbami, zda vám ty kačky na kontě za to stojí.

Nezastírám, že nejsem politická expertka, ale názor mám, občanský. Jestli je správný? Já věřím, že ANO. Řeklo mi jej moje svědomí. Svoje postoje si třídím čtením širokého spektra médií. Neplacených vlivnými skupinami. A protože je mi z výsledků těchto senátních voleb velice smutno, rozhodla jsem se napsat tento otevřený dopis plný otázek a upřímné zvědavosti.

Sama vedu grafické studio, které se zabývá vizuální komunikací značek. V této oblasti se pohybuji 20 let. Na začátku své kariéry jsem byla otevřená pro spolupráci s kýmkoli (až na komunisty). Až později mi začaly docházet souvislosti, že když lakujeme čerta na růžovo, někdy to prostě na povrch vyjít musí. Neříkám, že jsem bez chyb a nikdy jsem nešla přes čáru. Ale učím se. To nedělat. A proto se zabývám tématem udržitelnosti. Pro tabákové koncerny, Sazku a pofiderní úvěrové společnosti bych například nepracovala, ani kdyby mě platily tropickým ostrovy. Pro značky, co špatně zacházejí se svými klienty nebo dodavateli, pro brandy, co ponižují menšiny, vysmívají se hodnotám, nebo ubližují zvířatům, také pracovat nechci. Mám přeci svědomí. A jelikož si se svými názory někdy připadám jaksi mimo mísu, zajímají mě myšlenkové pochody svých kolegů.

A tak chci položit pár otázek svým kolegům z branže, kteří už několik let napomáhají panu Babišovi s růstem jeho preferencí. Jeho politiku totiž vnímám jako postupné pozastavování demokratických procesů v naší zemi a děsí mě tak odklon od občanských hodnot a naopak směřování k "hodnotám" uznávaným více třeba v Kremlu.

Zajímalo by mě, jak se cítí kreativec, stratég, copywriter, mediální planner, DTP operátor, projektový manager a další profese, co se na kampani strany ANO podílí? Přemýšlí nad tím, jaký má politika jejich chlebodárce dopad? Že podporují do očí bijící propojení politiky s byznysem, které přináší miliony rizik? Jak jim je, když se zamýšlí nad titulkem, který na Čechy zabere? Jak se cítí, když plánují, kam s billboardem a kam s bannerem? Napadá mě, jaké vtípky si říkají, když kampaň vymýšlejí? Říkám si, jestli je trápí, že dneska se ten slogan moc nepovedl, nebo že kvůli deadlinům museli zůstat v práci déle a večer neviděli děti? V jaké zemi chtějí, aby ty děti vyrostly? A když hrajeme na tuhle emoční strunu – jestli jim dělají ty peníze, co na konci měsíce dostanou, opravdu radost? ... a nebo se cítí zaprodaní a využití?

Zakončila bych zprávou, kterou jsem si odnesla z konference Sustainable Brands, pořádáné před 14 dny v Kodani: generace Y, tzv. mileniálové, jsou cílová skupina, která jak to vypadá bude méně a méně volit volebními lístky a více peněženkou. A to pro politika, který se stará hlavně o svoji budoucnost, není dobrá zpráva. Možná by bylo dobré, kolegové, kdybyste mu začali radit, ať se rychle začne starat o budoucnost této cílovky, raději než o své zisky a touhu po moci. Mileniály si totiž koblihou jen tak nekoupí a panoramaty Kremlu je na Instagramu ani na Snapchatu asi nedojme.

No a tak si říkám, nestojí už za to, začít nad některými věcmi přemýšlet a nedělat věci jenom pro peníze?

Předem děkuji za odpověď,

Michaela Thomas, Butterflies & Hurricanes